Trpasličí pinč
Standard plemene
Trpasličí pinč
Standard F.C.I. číslo 185/11.08.2000/D
Název plemene Trpasličí pinč
Originální název plemene Zwergpinscher
Původ Německo
Klasifikace F.C.I.
Skupina: 2 – Pinčové a knírači, molosi, švýcarští pastevečtí psi a ostatní rasy
Sekce: 1 – Pinčové a knírači, bez pracovní zkoušky
Použití
Domácí a doprovodný pes
Krátký historický nástin
Trpasličí pinč se choval již na přelomu století ve velkých počtech, přičemž v chovné knize z r. 1925 se dokládá na 1 300 záznamů. Při existenci mnoha barevných rázů pěstovaly se jako u německého pinče barvy černá a se světlými znaky a jednobarevná červená až tónovaná dohněda.
Celkový vzhled
Trpasličí pinč je zmenšeným obrazem německého pinče bez vyjádření trpasličích jevů. Jeho elegantní, kvadratická stavba těla zřetelně vyniká svou krátkou lesklou srstí.
Chování/charakter (základ, podstata)
Živý, plný temperamentu, sebejistý a vyrovnaný. To vše z něj činí příjemného a rodinného doprovodného psa.
Důležité proporce
- stavba těla se má v poměru délky k výšce co možno nejvíce jako kvadratická,
- celková délka hlavy (od špičky nosu až k týlnímu hrbolu) odpovídá polovině hřbetní části (od kohoutku až po nasazení ocasu).
Hlava a lebka
Lebka je silná, protáhlá bez silně vystupujícího týlního hrbolu. Čelo ploché bez vrásek, paralelně k nosnímu hřbetu.Stop je lehký, ale přesto zřetelně naznačený.
Oči
Tmavé, oválné, které přiléhají s černě pigmentovanými okraji víček.
Uši
Vzpřímené nebo klopené, vysoko nasazené do tvaru V. Okraje ušních boltců přiléhají k lícím směrem dopředu na spánky, přičemž by zlom neměl přesahovat horní část hlavy.
Tlama(morda)
Končí tupým klínem. Hřbet nosu je rovný.
Nosní houba
Čenich je dobře tvarovaný a černý.
Pysky
Černé, pevné, hladce přiléhající k čelistem, koutek pysků je uzavřen.
Čelisti/zuby
Horní a spodní čelisti silné. Úplný chrup (42 zubů dle vzorce) je silný s dobrým skusem a čistě bílými zuby. Žvýkací svalstvo dobře vyvinuté, bez rušivé tvorby tkání.
Krk
Ušlechtile klenutý, nepříliš krátký, přecházející bez přechodného nasazení harmonicky do plecí (ke kohoutku), suchý, bez laloku nebo volné kůže na hrdle. Kůže na krku napjatá, přiléhající bez záhybů.
Tělo
Horní linie profilu: Přechod od kohoutku směrem vzad je lehce spadající.
Kohoutek: Vytváří nejvyšší místo horní linie.
Hřbet: Silný, krátký a pevný.
Bedra: Bederní partie silná. Vzdálenost od posledního žeberního oblouku až k pánevním hrbolům (obloukům) je proto tak krátká, aby pes působil kompaktním dojmem.
Záď: Lehce zaoblená a neznatelně přechází k nasazení ocasu.
Hruď: Přiměřeně široká, v průřezu oválná, sahající až k loktům. Přední část hrudi je markantně vyznačena prsní kostí.
Spodní linie profilu a břicho: Slabiny ne přehnaně vztažené a zadní spodní strana hrudního koše vytváří dobře stoupající linii.
Ocas
Ponechán v přírodním stavu (bez umělých zásahů).
Hrudní končetiny
Hrudní končetiny jsou při pohledu zepředu silné, rovné a v postavení nejsou úzké. Předloktí jsou při bočním pohledu rovná.
Plece (ramena): Lopatky jsou přilehlé pevně k hrudnímu koši, oboustranně jsou lopatky dobře osvalené, převyšují trnové výběžky hrudních obratlů. Pokud možno mají být dobře šikmo položené dozadu pod úhlem cca 50 ° vůči vodorovné rovině.
Nadloktí (ramena): Dobře přilehlá k trupu, silná a osvalená s úhlem 90 ° až 105 ° vůči lopatce.
Lokty: Bezchybně přilehlé – nevytáčejí se ani ven ani dovnitř.
Předloktí: Dobře vyvinutá a osvalená. Při pohledu zepředu a ze strany zcela rovná.
Zápěstí: Silná a stabilní.
Nadprstí: Silná a pružná, při pohledu zpředu svislá, při pohledu ze strany lehce šikmo postavená vůči rovině podložky.
Přední tlapky: Krátké a zakulacené. Prsty úzké při sobě ležící (uzavřené) a klenuté (kočičí tlapky), polštářky drsné, drápy krátké, černé a silné.
Pánevní končetiny
Při pohledu ze strany šikmo postavené, z pohledu zezadu probíhající souběžně – v postavení nejsou úzké.
Stehno: Přiměřeně dlouhé, široké a silně osvalené.
Koleno: nevytočené ani dovnitř ani ven.
Bérce (holeně): Dlouhé a silné, šlachovité, přecházející do silných hlezen (odrazových kloubů).
Hlezno: Výrazně úhledná, silná, stabilní, nevybočující ani dovnitř ani ven.
Nárt zadních běhů: Svislí k podložce.
Zadní tlapky: Poněkud delší oproti předním, prsty těsně a vzájemně přiléhající, klenuté. Drápy krátké a černé.
Kůže
Po celém těle těsně přiléhající.
Osrstění
Krátké a husté, lesklé, přiléhavé a hladké bez holých míst.
Barva
Jednobarevnost: Jelení červeň, červenohnědá až temně rudohnědá.
Černo-červená: Lakově černá srst a červenými, popřípadě hnědými znaky. Je nutno usilovat o co možná nejtmavší, syté, ostře ohraničené pálení. Znaky se dělí: nad očima, na spodní straně krku, na nadprstí, na tlapách, na vnitřní straně zadní končetiny a pod kořenem ocasu. Dva pravidelné, vzájemně oddělené trojúhelníky vpředu na hrudi.
Pohyb
Trpasličí pinč je klusák. hřbet zůstává při pohybu pevný a relativně klidný. průběh pohybu je harmonický, jistý, vyjadřující sílu a nesvázaný při dobré délce kroku. jeho klus je typicky prostorný, volný, plynulý a během pohybu s rázným posunem obou párů končetin.
Velikost a hmotnost (váha)
Výška v kohoutku: psi a feny 25 až 30 cm
psi a feny 4 ž 6 kg
Lehké vady
Každá odchylka od shora uváděných bodů se musí pokládat za chybu, jejíž hodnocení by mělo být v přesném poměru k stupni odchylky.
Zejména pak:
· nemotorný nebo lehčí, nižší či nadměrná stavba (těla),
· těžké nebo kulaté horní partie hlavy (mozkovny),
· vrásky na čele,
· krátká, špičatá či úzká tlama,
· klešťový skus,
· světlé, příliš malé nebo příliš velké oči,
· hluboko nasazené nebo příliš dlouhé, rozdílně nasazené uši,
· volná kůže na krku,
· příliš dlouhý, klenutý nebo měkký hřbet,
· hřbet ve tvaru kapra (kapří hřbet),
· sražená záď (spáditá záď),
· dlouhé tlapky,
· mimochod,
· stepování (lipicáni),
· řídká srst,
· drátovitá srst, úhoří pruh, tmavé sedlo, vybledlá či zesvětlalá srst,
· velikost buď nad nebo pod kohoutkovou výškou o 1 cm.
Těžké vady
· nedostatečný pohlavní výraz (např. samčí fena),
· nespolehlivé (ztřeštěné) vzezření, příliš subtilní vzezření,
· hlava ve tvaru jablka,
· nerovnoběžná linie hlavy,
· lokte vybočené směrem ven,
· podsunuté pánevní končetiny,
· strmé nebo sudovité pánevní končetiny
· hlezna vtočené dovnitř (kravský postoj),
· velikost přesahující plus 1 cm a méně než 2 cm.
Vyřazující vady
· deformace všeho druhu,
· netypický, vadný typ,
· vada skusu jako předkus, podkus nebo zkřížený skus,
· hrubá vada v jednotlivých partiích jako vada ve stavbě, srsti a v barvě,
· vada velikosti nad a pod míru více než 2 cm,
· bázlivé, agresivní zlé, přehnaně nedůvěřivé a nervózní chování.
Poznámka
Psi musí vykazovat dvě zřetelná, normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.
Popis podle Encyklopedie Plemena Psů – Hans Räber:
Byl chován především ve Vídni jako tygrovitá barevná varieta harlekýn, která se vyznačovala na stříbřitě šedém nebo načervenale šedivém podkladu temně černými nebo tmavě hnědými plotnami. Pro tuto trpasličí formu udává maximální hmotnost 3,5 kg. Malý krátkosrstý pinč nebo „srnčí pinč“, jak byl dříve a také dnes nazýván, musel být již před založením klubu pro pinče a knírače k dispozici ve velkém počtu (1895), ale v první chovné knize bylo provedeno 83 zápisů. Jako barvy byly uváděny: černá, srnčí, žlutá, čokoládově hnědá a pepř a sůl, později přistoupily barva červená a jelení červeň.
Ve svazku I. chovné knihy PSK z r. 1923 se vykazovalo 3970 registrovaných malých hladkosrstých pinčů. Byli upřednostňováni malí jedinci. V roce 1930 byl stanoven horní limit výšky na 30 cm, bohužel bez spodní hranice. Teprve ve standardu z r. 1956 byla stanovena minimální výška 25 cm.
Ve svazku I. chovné knihy PSK z r. 1923 se vykazovalo 3970 registrovaných malých hladkosrstých pinčů. Byli upřednostňováni malí jedinci. V roce 1930 byl stanoven horní limit výšky na 30 cm, bohužel bez spodní hranice. Teprve ve standardu z r. 1956 byla stanovena minimální výška 25 cm.
V době mezi světovými válkami se dařilo chovu malého hladkosrstého pinče velmi dobře. Některé chovatelské stanice přežili dokonce i období druhé světové války.